V psychoterapii existuje bohatá paleta různých směrů a přístupů, které se liší svými metodami a teoretickými základy, avšak sdílejí společný cíl: poskytnout klientovi podporu a pomoc při řešení psychických obtíží a zlepšení jeho kvality života. Každý psychoterapeutický směr přináší jinou perspektivu a techniky, aby dosáhl tohoto cíle. Mezi základní rozdíly patří přístup k porozumění lidské psychiky a způsobu léčby. Rozlišujeme například tyto terapeutické přístupy: systemickou psychoterapii, gestalt psychoterapii, kognitivně-behaviorální psychoterapii, psychoanalýzu ad.
Systemická psychoterapie je samostatný terapeutický směr, který se vyvinul z rodinné terapie, ale má své vlastní teoretické základy a praxi. Zaměřuje se na celostní pojetí člověka a pracuje s jeho vlastními zdroji a možnostmi podpory. Je vhodný pro řešení široké škály obtížných situací. Základ terapeutické intervence spočívá v podněcování změn v klientově životě za účelem odstranění problému. Z hlediska konstruktivistického přístupu jsou klienti považování za iniciátory procesu změny, protože sami vyhledávají pomoc s cílem řešit své obtíže.
Systemická terapie je směr, který se soustředí na systém – systémem se rozumí sociální prostředí klienta, kterým může být rodina, pracovní prostředí ad. Označení „systemický“ odkazuje na pojetí sociální reality jako konstruktu pozorovatele (klienta). Psychoterapeut se zaměřuje na problém vzhledem k sociálnímu kontextu. Systemický terapeut věří, že problémy jednotlivce nebo rodiny nelze úplně pochopit bez zohlednění kontextu a vztahů, ve kterých se nachází. Je to terapie nedirektivní a je o respektu, empatii a spolupráci. Tato forma terapie může přinést pozitivní změny do života každého, kdo je otevřen prozkoumávání a práci na sobě a svých vztazích.
Systemickou terapii dělá systemickou právě způsob přemýšlení, to je ten rozdíl. Neexistují zde předporozumění. Systemik nepracuje s diagnózami, nenechá klienta jimi škatulkovat, ale zkoumá jeho prožívání. Systemik také není objektivistický a nedává psychologický výklad – takových výkladů je hodně a vlastně na nich nezáleží, protože každý si vytváří realitu po svém. Systemik využívá koncepty pomoci i kontroly (viz Ivan Úlehla – Umění pomáhat). Vezměmě si například úzkost, úzkostné stavy. Systemik zkoumá, co pro klienta znamená, že on je „v téhle kategorii“, zkoumá, co to znamená v budoucnosti pro něj a neříká si, jak přesně vypadá úzkost, ale ptá se klienta, na základě jeho to zjišťuje.
Hlavní metodou systemika je neustálá reflexe celého terapeutického procesu. Reflexe probíhá na několika úrovnícha probíhá pořád dokola. Systemik navazuje spolupráci s dalšími odborníky (např. psychiatr), aby měl klient veškerou péči, kterou potřebuje.
V rámci systemicky lze využívat metody narativního přístupu a na řešení orientovaného přístupu. Těmto přístupům se budu věnovat v dalším článku.
Jak zjistit, jaký terapeutický směr je pro mě ten pravý? Řekla bych, že velmi záleží na tom, jak si s terapeutem „sedenete“. Nemusíte studovat odborné články o jeho terapeutickém přístupu. Případně snad jen, aby jeho přístup korespondoval s vaším pohledem na svět. Primárně dejte na to, jak vám s ním v terapii je. Osobní zkušenost je nepřenositelná. Nezbývá nic jiného než zkoušet, kdo vám bude vyhovovat.
